Letošní zpráva o konkurenceschopnosti od Světového ekonomického fóra nedopadla pro ČR moc slavně. Opět jsme klesli, tentokrát o celých 7 příček na 46. místo. Také si kladete otázku, proč jsme na tom tak špatně, že se sotva vejdeme do první třetiny žebříčku? Jsou opravdu tak špatné naše vzdělávací instituce, jejich absolventi či vyspělost našeho konkurenčního prostředí?  Co konkrétně začít důsledně měnit, abychom za necelých 365 dní začali v tomto hodnocení  stoupat?

Konkurenceschopnou ekonomiku tvoří a stále více budou tvořit konkurenceschopní lidé. Pouhá čísla o rostoucím počtu absolventů vysokých či odborných škol již dávno nestačí. Potřebujeme absolventy opravdu připravené na praxi. Na praxi, která nás za pár let čeká, ne tu, jak ji známe dnes. Přiznám se, že mě trochu překvapuje, že přes některé zhoršující se výsledky českého školství v mezinárodních srovnáních  (jako např. PISA) je údajně většina českých rodičů a učitelů s kvalitou a výsledky české výuky spokojená (viz výzkum McKinsey).

Svět vzdělání i trh práce je, ať se to nám líbí nebo ne, dnes globální a naše děti budou v budoucnosti o uplatnění soutěžit doslova s celým světem. Všichni se znepokojením sledujeme, jak se mladí lidé v řadě evropských států potýkají s nezaměstnaností. Přitom ale podle některých studií Evropské komise bude Evropě do roku 2015 chybět například rovný milion absolventů v oboru informačních technologií. Není to paradox? Nebo spíše jasný vzkaz pro to, co dnešnímu, a to nejen českému školství chybí? Už na základní a střední škole se potřebují učit to, co je postaví alespoň na stejnou startovací čáru s ostatními studenty a budoucími zaměstnanci a podnikateli.

Některé vzdělávací instituce to již pochopily a soustředí se nejen na samotný obsah výuky, ale i na způsob, jakým si děti znalosti osvojují, jak pracují s informacemi a na rozvoj dovedností, bez kterých dnes nelze uspět. I některé firmy včetně Microsoftu se v této oblasti snaží pomáhat, ať už osvětou, či přímými investicemi do modernizace škol a promyšleným zaváděním nových technologií a postupů do výuky. Nemáme ale moc času. Jiné země jsou v tom mnohem rychlejší a progresivnější. Co můžeme začít dělat hned, aby 112 000 letošních prvňáčků bez problémů našlo v budoucnosti své místo na světě?